Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Legends about white lady Perchta from Rozmberk

4. 12. 2011

Czech version, sent by teacher Alena Holasová from Ostrava

O bílé paní Perchtě
 
Šlechtický rod Rožmberků vládnoucí v Jižních Čechách, byl tak bohatý a vlivný, že často soutěžil o moc i se samotnými českými králi. Z tohoto rodu pocházela i Perchta. Byla hezká, vzdělaná a bohatá. Když jí bylo dvacet let, provdali ji za Jana z Lichtenštejna, kterému patřila Jižní Morava, rozsáhlá území v Rakousku a domy ve Vídni. Po svatbě se dívka z české rodiny ocitla mezi němci. Manželova rodina ji mezi sebe nepřijala a tak se cítila osamocena. Další potíže nastaly, když se její muž začal domáhat věna, které mu její otec nechtěl vyplatit.
 
Od té doby začalo Perchtino trápení. Manžel ji týral nezájmem, urážel ji i před lidmi a nedával jí žádné peníze. Často neměla co na sebe, čím v zimě zatopit a co jíst. Nedostávala ani dost peněz pro děti, které se jí po čase narodily. Otec i bratři ji sice podporovali, ale její věno nevydali. Perchta ani nechtěla. Z jejího manžela se stal nezodpovědný marnotratník a ona chtěla, aby věno zůstalo pro syna a dceru.
 
Po smrti děti i manžela se vrátila do Jižních Čech. Začala pomáhat lidem ve svém rodném kraji. Když po třech létech zemřela, oplakávala ji nejen rodina, ale i poddaní. Po čase se začala na hradech, které patřily Rožmberkům zjevovat jako Bílá paní. Ukazovala se v různou dobu a na různých místech. V bílých šatech, a se svazkem klíčů za pasem, obcházela chodby a síně. Její úsměv věštil štěstí a radostné události, smutná tvář a černé rukavice pohromu, nebo smrt někoho z rodu.
 
Bděla nad dětmi příbuzných a chránila je od zlého. Když chůvy u kolébky usnuly a dítě zaplakalo, brávala je do náruče a konejšila. Chůvy ji znaly a nebránily jí v tom. Pečovala i o malého Petra Voka, který byl posledním mužským potomkem slavného rodu. Jednou, když Perchta chlapce chovala, vzbudila se nově přijatá chůva. Uviděla dítě v náručí cizí ženy a strašně se polekala. Přikročila k ní a chlapce jí vzala. Bílá paní se nebránila, jen přísným hlasem řekla: „Víš - li opovážlivá, co činíš? Jsem jeho příbuzná a mám na něj větší právo než ty“. Pak prošla zdí a zmizela.
 
Když to po létech vyprávěli Petru Vokovi, nechal v těch místech kopat a našel prý veliký poklad. Bylo to dědictví po předcích.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář