Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Legend about Chropyne and boy Jeminek

4. 12. 2011

Czech version, sent by teacher Alena Holasová from Ostrava

O Ječmínkovi
 
Střední část Moravy tvoří úrodná rovina, která se nazývá Haná. Uprostřed tohoto bohatého kraje, severně od města Kroměříže, leží obec Chropyně. Před dávnými léty tu stával pevný hrad, ze kterého panoval celé Hané mocný kníže. Zpočátku vládl moudře a poddaní si ho chválili. Pak si kníže oblíbil hlučný život. Pořádal bohaté hostiny a hony. Panstvo při nich jezdilo přes pole poddaných a ničilo jejich úrodu. Lidé bědovali, chodili si stěžovat na hrad, ale spravedlnosti se nedovolali. Hodná a soucitná kněžna se za ně přimlouvala. Její muž proto na ni zanevřel. Vyhrožoval, že ji vyžene.
 
Bylo hůř a hůř. Zoufalí poddaní se rozhodli pro vzpouru. Nechtěli však ublížit hodné kněžně a tak ji varovali. Ta šla za manželem a s pláčem ho prosila, aby přestal sužovat poddané, že se obává jejich vzpoury. Kníže se rozlítil a chtěl ji zabít. Ubohá žena utíkala z hradu do polí. Vběhla do lánu dozrávajícího ječmene. Obilí se nad ní zavřelo, i ohnutá stébla se narovnala. Pacholci, kteří ji hledali, nikoho nenašli. Kníže jezdil po kraji křížem krážem, ale i on se vrátil s nepořízenou.
 
Večer vypukla vzpoura poddaných. Sedláci ozbrojení vidlemi, kosami a cepy pronikli do nestřeženého hradu a pobili každého, kdo se jim postavil do cesty. Poslední padl kníže. Pak hrad zapálili a ten do základu vyhořel. Na Hané pak nastal klid. Lid se vrátil k práci a správcové panství se neodvažovali jej dráždit. Nastaly žně. Ve velkém lánu ječmene našli sekáči krásnou paní s miminkem. Nepoznali ji a ona jim neprozradila, kdo je. Vzali ji do vesnice a postarali se o ni. Jejího chlapečka nazvali Ječmínkem, protože ho našli v ječném poli a měl vlásky zlaté jak zralý ječmen. Kněžna zůstala u dobrých lidi několik let.
 
Jednou v zimě, když se lidé sešli na besedě u kamen, vyprávěli si o tom, co bylo a zavzpomínali i na knížete. Tu se nečekaně ozvala neznámá paní. Přiznala, že Ječmínek je synem nenáviděného knížete. Žádala je, aby muži odpustili, protože jeho viny v budoucnosti odčiní Ječmínek. Až jednou bude na Hané nejhůř, přispěchá na pomoc a rodnou zem zachrání. Ráno lidé marně hledali paní i jejího synka. Oba zmizeli, jako by se propadli do země.
 
Hanáci na ně vzpomínali. Když přišly zlé časy, říkávali si, že asi ještě není nejhůř, když Ječmínek nepřichází. Mnozí věřili, že nepoznaný chodí po kraji, radí a pomáhá tam, kde je to zapotřebí. Dokonce si ho ztotožnili s císařem Josefem II., který rád chodil i mezi poddané.  
 
Jednou vtrhla na Moravu cizí vojska. K rozhodující bitvě došlo na Hané blízko města Olomouce. Nepřítel byl v přesile a zle dorážel. K večeru Moravané začali ustupovat. Tu uviděli, jak na bojiště přijíždí jezdec, kterému na hrudi září zlatá hvězda. V napřažené ruce držel meč a volal: „Za mnou! Buďte stateční! Vítězství bude naše!“
 
Moravané se vzchopili a hnali se na zmatené nepřátele, kteří začali utíkat. Tajemný jezdec je v čele vojska pronásledoval. Když viděl, že vítězství bylo dosaženo, odbočil k lesu a zmizel. Vojáci pak o této události vyprávěli v Olomouci. Přítomný starý mnich jim prozradil, že tajemným hrdinou byl Ječmínek.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář